Jak jsem se ztratil

03/11/2018

Musím se přiznat, že se hodně stydím, ale nebyl čas se nějak rozepsat. No ale teď už zpět k srnčí říji. Výpravu do těchto míst jsem plánoval dlouho. Není to až zas tak daleko od domova, jen jsem tu nikdy nebyl. Drahuška mě při cestě do práce vysazuje na zemské hranici, kde se už pár let nazad pořádá setkání Čechů a Moraváků. Pomalu se dostávám pod malý lesík a naskýtá se mi pohled, který jsem nečekal.

 

 

Jezdím tudy víc jak 30 let do práce, ale kouknout sem mně nenapadlo. Na chvilku zasedám a kochám se pohledem do krajiny, ale už je čas se zvednout a vyrazit. Snad po padesáti metrech zvedám srnu, ale daleko neodbíhá, zůstává stát a bere vítr.

 

 

 

Pokračuji dál po plánované trase a dole pode mnou tak na 100 metrů v obilí prohání srnec asi tři srny. Holky ale nemají zájem a tak mě napadá zkusit novou vábničku. Dvakrát písknu a reakce je téměř okamžitá. Srnec vypálí a žene přímo na mě. Jen zůstává stát ve stínu a nedaří se mi ho dostat do hledáčku.

 

 

Najednou vyrazí přímo proti a já nechápu proč, až najednou vidím tu příčinu. Nebyl tam sám, ale starší pardál ho pěkně vyplatil. Jen já mu trošku zavazel, tak lehce zbrzdil a začal prozkoumávat dalšího vetřelce.

 

 

 

 

 

Potom už nabral vítr a bylo po všem. Zvedám se a kouknu okolo, další srnec kouká od lesa. Jen cvaknout ho prostě nešlo. Rozfoukané obilí trápilo AF a on nakonec pohodově zatáhnul do lesa.

 

 

Tož pokračuji po plánované trase a najednou se ocitám na nádherné louce a tak nějak tuším kudy jít. Jen po pár stech metrech začíná na pravé straně lán kukuřice, a najednou už jdu po cestě a kukuřice z obou stran. Přemýšlím, zda se vrátit nebo pokračovat, ale druhá myšlenka zdá se správná, protože vracet se mi nechce. Jaké je ale překvapení, když zjistím, že mi slunce svítí do zad, ale já bych měl jít proti. Najednou je mi jasné, že nevím, kde jsem, ale po nějaké době vidím rozhlednu na Rosičce. Jen nevím, z které strany. No tak to bude dlouhá cesta domů.  Skepsi mi spraví pohyb v jeteli. Dvě srnčata si tam pohrávají. Vidím jen slechy a najednou mizí, ale hned v jejich patách jde máma.
 

 

 

 

 

 

Stále nevím, kde jsem a zase zajíc proti si to sype. Jen je hodně ve stínu, tak jenom šmouha. Přemýšlím kudy tudy, když pískne srna a už jsou oba účastníci na scéně. Srnec mě okamžitě registruje a srna odbíhá k lesu. Zkouším srnce na pár metrů cvaknout jen času mi moc nedal.

 

 

Otočím se a nevěřím vlastním očím. Srnka se popásá kousek ode mě, ale neopatrným pohybem jsem ji zradil.

 

 

 

Tož pěkně jsem se prošel a hlavně domů se vrátil. Je pravda nikdy jsem si na tu hoďku, dvě, nebral nic na pití, ale tentokrát asi nade mnou svatej tiditek držel ochranou ruku, páč jsem si vzal dva litry vody a za to jsem byl hodně rád. Vrátil jsem se okolo oběda totálně vycukanej z úmornýho vedra, ale stálo to za to. Moc se těším až se do těchto míst zase vrátím.

 

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now