Obilovky

07/07/2018

Abych mohl začít, tak se musím vrátit pár dní nazad. Minulý týden jsem se pokoušel pár večerů o nějaký úlovek, ale nebylo nic k vidění a natož k focení. Až koncem týdne jsem si zkrátil cestu přes ječmen.  Ani ne 200m za vsí mi odskakuje srnec k lánu kukuřice a zůstává stát koukajíc na zakuklenýho magora. V okamžiku ho mám v hledáčku jenže foťák nic. Prostě jsem ho zapomněl zapnout. Ale srneček je trpělivej a počká až se připravím  Pak jen tři cvaky z hlasitého Olyho a je pryč.

 

 

 

Naladěný ze setkání plánuji nějakou ranní víkendovou akci. Manželka mě ochotně vyveze a já si vyrážím krajem lesa do Žlíbků. Hned za hranou lesa si to sype zajíc přímo proti mně. Už se chystám cvaknout a on šup do jetele. Počkám si. On se určitě vrátí, přesvědčuji sám sebe. A taky že jo. A hned dva, ale takovým tempem, že jen koukám, jak mažou k lesu. Najednou na kraji lesa další, všichni se otáčí a zase na mě. Už už si dělám naději, ale jako když do nich střelí a každej běží jinam. Vznikly tak jen dva cvaky, ale bylo to fajn pokoukání. 

 

 

 

 

Dole u cesty vidím ještě dva, ale hodně daleko, a tak to dávám kolejí v pšenici. Jen co do ní vlezu, tak mi odskakuje srna. Koukám za ní, jestli se nezastaví, když najednou na pár metrů sleduje mě srnec. Tak se zadařila jedna obilovka.

 

 

 

V lánu jsem ještě potkal tři srny, ale až blízko zahrad a navíc byly vidět jen konečky slechů. Tak uvidíme, jestli něco přinese srnčí říje.

 

 

 

 

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now