Odpolední "flákačka"

21/04/2018

Sice neplánovaně, ale podařilo se mi odejít z práce dřív, a i když je jiných pracovních povinností přehršel, mizím z baráku alespoň na chvilku vypadnout ven a pokusit se něco cvaknout. Beru to ostrým tempem za ves a už přemýšlím, jak zasednu u oplocenky a budu se kochat přírodou. Sotva přejdu horizont, tak jeden kus srnčího už je v louce a mně je jasné, že tady nic nespravím, protože po dosud neobdělaném poli se přiblížit rozhodně nepůjde. Tak se prostě rozhodnu jej zradit, ale kupodivu o mně asi neví a klidně se popásá dál. Je to stejně poměrně daleko, ale i tak se pokouším o nějaký cvak.

 

 

Nakonec jsem ke své úlevě prozrazen, a tak mohu pokračovat v plánu. Sotva zasednu, vychází čtyři kusy srnčího na nějakých 80m a přemýšlím jak dál. Netrvá to však ani dvě minuty, větří směrem k lesu a najednou odbíhají. To samé se opakuje po pár minutách znovu jen o kousek blíž a jsou jen dva. Ani ne za čtvrt hoďky zase další zvěř, ale o kus dál a zase zatahují.  Nejde mi do hlavy proč, zjišťuji vítr a ten vane proti. Až po chvíli mi to dochází. Vítr se točí krajem remízku přímo do louky. Je třeba změnit místo nebo se prostě projít. Když najednou na horizontu asi 300m nade mnou běží přes ozim dva kusy a stáčí se přímo do padlíku proti mně. Čekám a tohle by snad mohlo vyjít, ale ani po půl hodině čekání nic. Jediné co mě napadá, že zalehli v padlíku a já je nevidím. Balím a po čtyřech se zkouším přiblížit. Nakouknu, louka je prázdná. Kam mohly zmizet, netuším. Jdu se podívat ještě na malé mokřadisko, kde zatím ještě hnízdívají čejky a nezklamaly.  Bavím se jejich hvízdáním a pěknými nálety, když mi oči padnou do jetele. A tady jsou zalehlé ani ne na 60m. Padám k zemi a co teď. Na rozvoru ještě zůstala stará tráva, tak to dávám podle ní a chci se zbavit pozadí vesnice. Podaří se, ale jak na potvoru se mi zapíchne noha stativu do nějakého krtince. Nemůžu s ním pohnout a srna už něco tuší. Zvedá se a pomalým tempem si mě jde prohlédnout.

 

 

 

Patrně loňské srnče se také zvedá a srnka nejde dolů pro vítr, ale obchází mě z druhé strany.

 

 

Kroutím se po kolenou a po zadku snažíc se dostat do nějakého rozumného úhlu, ale pozadí lesa prostě nebude.

 

 

 

 

Tak nějakej úlovek je, ale ke spokojenosti toho dost chybí, i když zážitek to byl.

 

 

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now