Z různých, ale hlavně časových důvodů jsem se nemohl dostat v klidu ven, tak jsem byl rád, že se mi podařilo jedno nedělní ráno na chvilku vypadnout. Plán je celkem jasný. Nechávám se vyvést synkem k vysílači k části lesa zvané Čtvrtě. Na jeho okraji je malá mýtinka zarostlá z části vysokou podzimní suchou trávou a z části malými keři. Místo je krásně vystavené slunci a předpokládám, že se tam bude vyhřívat zvěř. A když já počítám se zvěří, tak samozřejmě počítá zvěř se mnou.
Na nějakých 60 metrů vidím, jak se srnčí zvěř pomalu vytrácí do stínu hrany lesa, ale neodbíhá a váhavě jistí. Potom pomalu odchází za horizont a mně je jasné, že tady už nic nespravím a hlavně je nechci zradit.
Přemýšlím kudy kam a najednou v hlavě myšlenka na nivelační tyčku uprostřed lánu jetele. No chvilku posedím, a třeba i něco uvidím. A jak si to tak štráduju k niveláku, tak si všimnu na horizontu, jak se tam cosi pohybuje. Připomíná mi to pobíhající zajíce. Jenže ejhle. Ona je tam tlupa osmi kusů přešlapující srnčí zvěře a já viděl jen jejich slechy.
No teď už bude cesta k niveláku o hodně těžší. Vítr je ale dobrý, a tak chvilku po čtyřech, chvilku na kačáky, se snažím dostat do té vyšší trávy která jej obklopuje. Jak tak po očku kontroluji situaci, k mému překvapení vidím, že zvěř jistí směrem ode mne.
Koukám přes hledáček, snažíc se zjistit důvod a najednou mám jasno. Dobře mi známá paní se psem na ranní vycházce. Už chci začít lehce zuřit, ale ona mi vlastně možná pomůže. A taky že jo. Srnčí se otáčí a jdou mírným tempem přímo na mně. Teď záleží, kterým směrem minou nivelák. Pokud to bude z mého pohledu levou stranou, tak je po všem. Ale se stáčí dolů a začínají se popásat. Není to taková vzdálenost, jakou bych si představoval, ale i za to jsem vděčný.
Dávám pár cvaků, ale po chvilce už mně mají. Aby taky ne. Jsem tam sám, jak voják v poli. Ale žádnej zběsilej úprk, pěkně doleva do obloučku a jdou si pro vítr.
Co mně však hodně potěšilo, že se mnou dokázali jít pod větrem na nějakých 200 metrů až ke vsi. Fotky nejsou žádná sláva, ale byl jsem venku.