Nechtěl jsem se vracet do dřívější doby, ale o tento starší zážitek se prostě musím podělit. Je květnová neděle 2014.
Navzdory předpovědi rosniček je poměrně krásné ráno, a tak vyrážím autem k nedalekým rybníkům zkusit cvaknout nějakou vážku nebo motýla.
Sotva vylezu na hráz rybníka, z ničeho se zatahuje obloha a začíná pořádně pršet. Naštvanej mizím do auta a chvíli čekám, co z toho bude. No vážky ani motýli dnes určitě nebudou, a tak pomalu odjíždím a "kochám" se zamračenou krajinou, když náhle zahlédnu jakýsi flek v jarním obilí.
Sahám po dalekohledu, ale ten zůstal doma. Naštěstí přestává pršet a padají už jen drobné kapičky, a tak přes hledáček foťáku zjišťuji, že ten hnědý flek je zajíc. Je zataženo a na nějaké focení to nebude. Navíc je ušák poměrně daleko, tak zkouším písknout, jestli se alespoň trošku nezvedne, ale ani to s ním nehne.
Jak tak čučím do hledáčku, tak se mi v něm na malý okamžik zjeví scéna, kterou jsem nikdy neviděl a asi už neuvidím. Zajíc není sám, ale jsou dva a hned páreček. Ani jsem nestihl zmáčknout a bylo po všem. Jak rychle začali, tak taky rychle skončili. Vzteky celej bez sebe, že jsem prodrbal něco výjimečnýho, chci zmizet, když zajíci do toho jdou znovu a zase jsem to nestihl. Ale to už tuším, že možná něco k vidění bude. Zajíci odpočívají a mě začne řvát telefon. Snažím se ho rychle umlčet, ale zajíci se ani nehnou. Pouze další číslo. Prostě i zaječí láska je slepá a hluchá :) Trpělivě čekám a začíná se trošku dařit.
Zajíci se s malými přestávka páří a k mému údivu se stále přibližují. Strávil jsem s nimi celou hodinku a za tu dobu se pářili asi 15 krát.
Nakonec jsem celé představení sám ukončil, poté co se přiblížili asi na čtyři metry a já uviděl, v jakém je zaječice zbědovaném stavu. Ramlík vzal nohy na ramena a z uctivé vzdálenosti ještě několikrát panáčkoval nechápajíc, co se stalo. K zaječici jsem došel na pouhý metr a asi po pěti minutách se začala pomalu vzdalovat. Měla toho chudák dost.